Víno je neutrální a při nižší sklizni mírně kořenité chuti bez zvláštních aromatických látek.
Synonymum: Sylvánské, Grüner Silvaner
(0,6 % z celkové plochy vinic)
Zápis do Státní odrůdové knihy 1941.
Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu říkalo lidově „Morávka“. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau.
Grüner Silvaner nebo Grüner Zierfandl je rakouské označení, odkud tato odrůda pochází, jak ukazují genetické rozbory, neboť vznikla samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení Oesterreicher.
Většinou sloužilo jako běžné, suché, výčepní víno k prostým jídlům.
Je to odrůda slabšího růstu, bohatě plodící, která má hustší olistění. Dřevo vyzrává pomalu, a proto je mrazuodolnost nižší, odolnost proti houbovým chorobám není vysoká, plísni šedé vzdoruje lépe. Hrozny jsou středně velké, kompaktní se středně velkou bobulí zelené barvy. Dužnina je slizká, velmi příjemné chuti, a proto dříve sloužilo Sylvánské jako nenáročný stolní hrozen. Hrozny zrají středně pozdě. Vyžaduje dobré polohy a živné půdy.
Víno je neutrální a při nižší sklizni mírně kořenité chuti bez zvláštních aromatických látek. Při vyšší vyzrálosti hroznů dává predikátní vína, která zráním na láhvi nabývají na olejovitosti, hladkosti a vláčné harmonii. Při vyšších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být až fádní. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, výčepní víno k prostým jídlům.
Zelenožlutá barva, vůně neutrální, jemně kořenitá. Víno je v mládí poněkud méně harmonické, někdy až drsné. Rychle vyzrává do vláčné plnosti a kulatosti, kdy se prezentuje příjemným dojmem celistvosti.
Víno má zajímavé aromatické látky a jemné třísloviny.
V. Kraus a kol.
Vinařské novinky do schránky